Návštěva míst, kde se lidskost lámala pod tíhou nenávisti, není obyčejnou školní exkurzí

Terezínská pevnost a Muzeum ghetta na nás nepůsobily jen historickými fakty. Mluvily především tichem. Těžkým, všudypřítomným tichem zdí, které pamatují utrpení tisíců lidí. Úzké cely, chladné chodby, pach vlhkosti a stísněných místností – to vše v nás zůstalo ještě dlouho po odjezdu. Nešlo jen o pohled na exponáty. Byly to oči lidí na fotografiích, oči vězňů, které jako by nás sledovaly na každém kroku. Oči plné strachu, bolesti, ale někdy i nepochopitelné naděje.

Silným momentem byla vzpomínka na tisíce dětí terezínského ghetta. Dětí, které měly stejné sny jako dnešní mladí lidé – chtěly si hrát, smát se, žít. Místo toho jim byla budoucnost násilně odebrána. Jejich kresby, básně i příběhy dodnes připomínají, že válka nebere jen životy, ale i dětství, důstojnost a víru v dobro. Viděli jsme místa, kde byl vězněn Gavrilo Princip, který byl pouhým devatenáctiletým studentem, když v Sarajevu zastřelil arcivévodu Františka Ferdinanda d’Este. Jeho výstřel spustil první světovou válku.

Po náročné návštěvě jsme pokračovali do Litoměřic, města plného historie a duchovní atmosféry. Na Mírovém náměstí nás zaujaly především významné sakrální památky – majestátní Katedrála svatého Štěpána, barokní Kostel Všech svatých či historický Kostel Zvěstování Panny Marie. Jejich tiché interiéry jako by nabízely prostor k zastavení a přemýšlení nad tím, jak křehký je lidský život i mír.

Navštívili jsme také památník Karla Hynka Máchy, jehož autorem je český sochař Josef Václav Myslbek. Máchova osobnost, citlivost a jeho vnímání lidských emocí působily v kontextu celého dne mimořádně silně. Připomněly nám, že kultura, poezie a umění mají smysl jen tehdy, pokud si lidé dokážou uchovat vzájemnou úctu, svobodu a lidskost.

Po společném obědě následovala cesta do Prahy, kde jsme navštívili představení „Už je tady zas!“ v Divadlo Na Jezerce, jehož zakladatelem a principálem je Jan Hrušínský. Inscenace, která s ironickou naléhavostí ukazuje nebezpečí manipulace, populismu a návratu extremistických myšlenek, byla silným zakončením celého dne. Divadlo nám připomnělo, že historie se nemusí opakovat úplně stejně – stačí lhostejnost, mlčení a ochota přehlížet nenávist kolem sebe.

Tato exkurze nebyla jen hodinou dějepisu. Byla především lekcí lidskosti. Mladí lidé dnes vyrůstají ve světě, kde války znovu ničí města, rodiny i dětské životy. Stačí se podívat na současné konflikty ve světě a uvědomit si, že utrpení, o kterém jsme slyšeli v Terezíně, není jen dávnou minulostí.

Právě proto je důležité nezapomínat. Ne kvůli učebnicím, známkám nebo povinnosti. Ale kvůli tomu, aby se oči dětí z ghetta nikdy nestaly očima dalších generací.

Mgr. Petra Leitgebová, Mgr. Radka Korčáková