Základní škola Borovany - Škola pro život

I slohové cvičení může bavit...

18.06.2019 16:21

O tom, že slohové cvičení nemusí být nudou a žáky 4. ročníku baví, dokazují některé ukázky našich žáků.

Slohové práce dětí ze 4. A na téma:

 

Do mé třídy vstoupilo zvíře a sedlo si do lavice vedle mě …

Jednorožec ve škole

     Jednoho dne jsem šla do školy a sedla si do poslední lavice. Když zazvonilo, místo paní učitelky Slonové vešel do třídy jednorožec a usadil se vedle mě.

     Úplně jsem se lekla, když začal odříkávat násobilku sedmi, kterou já ještě neuměla. Mlela jsem si oči, jestli to není jenom sen. Ale nebyl!

     Zeptal se, jestli bych mu půjčila pero. Mlčky jsem mu to pero podala do růžového kopýtka. „Díky, kámo!“ řekl mi. Zeptala jsem se ho, jestli umí plnit přání. On přikýval a já hned spustila. „Naučíš mě násobilku 6,7,8,9?“ A on na to: „To je přece snadné!“ Ale já mu nevěřím, protože si stojím na svém.

     Přišlo nám divné, že paní učitelka stále nejde. Jednorožec toho využil a zařval: „Párty!“ Lusknul kopýtkem a najednou hraje hudba, na stropě se objevila diskokoule. Tančíme a tančíme...

     Bác! Spadla jsem z postele! Právě jsem se vzbudila. To celé byl pouhý sen.

     Ráno jsem přišla do třídy. Moje kamarádka měla na lavici položeného plyšového jednorožce. Jen jsem zařvala: „Ááá!“                                                                             Verunka Nýdlová

 

Stala se mi nemilá příhoda …

Sama doma

     Jednoho večera odjeli rodiče pryč a mě zanechali doma samotnou.

     Uprostřed tmavé noci jsem náhle slyšela strašidelné zvuky. Nemohla jsem znovu usnout, protože jsem se hrozně bála. Nakonec se mi to ale podařilo.

     Co se to děje? Ocitám se v džungli. Běhají za mnou divoká zvířata. Utíkám, co mi síly stačí. Co teď? Vylezla jsem na nejvyšší strom. Ten mě zachrání! Ale zvířata lezou za mnou. Byla jsem v pasti! Cítím, jak se mi tygr zakousl do nohy. Křičím bolestí!

     Crrr! Zvoní budík a já se probouzím. Oddechnu si: „Uf!“ Nohy mám naštěstí obě.

                                                                                                     Lenička Vondrášková

 

 Rodiče mě vyzvali, abych navštívila tetu na Marsu…

Výlet na Mars

     Naše rodina je zvláštní … Moje mamka je sliznatá a současně hezká příšera, ale táta je docela normální.

     Jednoho dne táta s mamkou rozhodli, že bych měla navštívit pratetu Lavíru. Teta vypadá jako chobotnička, uprostřed hlavy dvě vykulené oči a kolem samá chapadla.

     Nasedla jsem do přivolaného UFO-TAXÍKU 3000 a vyrazila s nadšením na Mars. Cestou jsem potkala různé přátelské mimozemšťany, kteří na mě roztomile mávali.

     Ale ne! Došlo palivo! Padáme …. Otvírám oči, ležím na zemi a kolem mě jsou podivná stvoření. Mají choboty jako sloni, srst jako gepardi a oči jako rysové. Jeden nečekaně promluví: „Vítej, pozemšťane, na naší planetě Balumba. Seznámíme tě s naší královnou Lavírou.“ To jméno mi něco připomínalo, ale nemohla jsem si vzpomenout. Královna přichází a já zjišťuji, že je to moje prateta. Na můj překvapený výraz se od ní dozvídám, že Mars osídlily nepřátelské lodě a všichni z Marsu museli utéct.

     Došlo mi, jaké jsem měla štěstí, že jsem na Mars nedoletěla!

                                                                                                        Vanessa Bulová

 

Do mé třídy vstoupilo zvíře a sedlo si do lavice vedle mě …

Žirafa z první lavice

     Jednoho slunečního dne jsem zasněně koukal z okna naší třídy.

     Náhle mě vyvolala paní učitelka. Ještě že v tu chvíli někdo zaťukal na dveře třídy. „Uf! Má záchrana!“ pomyslel jsem si. Otevřely se dveře a do učebny vstoupila žirafa a usadila se vedle mě do první lavice.  

     Nečekaně mi šeptla lidským hlasem: „Jmenuji se Dana a chtěla bych se naučit češtinu a matiku.“ Pomyslel jsem si: „Kdo by dobrovolně chtěl? Já určitě ne!“

      Od té doby sedí se mnou. A my jí říkáme „Žirafa z první lavice“.

                                                                                                            Lukáš Joanidis

 

Rodiče mě vyzvali, abych navštívila tetu na Marsu…

Nezapomenutelný víkend

     Blížil se víkend a rodiče mi řekli, že poletím za tetou na Mars.

     Byla jsem úplně rozhozená i šťastná zároveň, protože jsem mou tetu ještě nikdy neviděla. V pátek po škole mě rodiče odvezli na raketové letiště. Nemohla jsem se dočkat. Cesta trvala jen dvě hodiny, protože raketa měla vynikající superpohon.

     Teta mě očekávala. První noc jsem nemohla vůbec usnout. Není totiž obvyklé být na Marsu. Druhý den mi teta představila svého manžela pana Oka a jejich dceru Olišku.

     Šli jsme do zoologické zahrady, kde byla velice zajímavá zvířata, jako např. třínohé chobotnice, růžoví mluvící psi nebo mrňaví sloni.

     Byl to nezapomenutelný zážitek. Pobyt na Marsu jsem si moc užila. Příští rok pojedu za babičkou na Pluto.                                                                                                         Jana Návarová

 

 

 

 

© 2009 double L-art

Základní škola Borovany