Pátého července na nakolických hradbách stálo přes sedmdesát stoupenců Jana Žižky, kteří se rozhodli vrátit o několik století zpět bojovat, dobývat a chránit svá území jako husité.
Po náročné cestě, kde všech pět husitských oddílů čelilo nemalým překážkám jako byla covidová potvrzení, výprava autobusem z nedalekých Borovan, dorazily oddíly do tábora. Tímto momentem počala dvanáctidenní bitva o nakolické území. Do nakolických lesů a hájů vyrazili bojovat jen ti nejsilnější a nejzdatnější. Mezi ně patřili Šiškové, Ležáci, Rubašové, Coopáci a Drsné včely. Ale zvítězit mohl pouze jeden oddíl.
Dobytí a zisku nakolického území předcházelo mnoho bitev a soubojů, ve kterých se dennodenně oddíly setkávaly tváří v tvář. Jak se ale dozvíme, který husitský oddíl získá nadvládu nad celými Nakolicemi? Všechna táhnutí armád, dobývání území, útoky s vozovými hradbami, budování vesnic, hradišť a měst byly zaznamenávány na obrovské mapě, která se den, co den měnila před očima.
Po příjezdu všichni bojovníci prozkoumali okolí nakolických břehů a hlubokých lesů. Dozvěděli se, kde se nachází důležitá místa, jako jsou například výsernice, krčma, výkrmna či šúrovna. Poté společně usedli u ohně a seznámili se s pradávnou historií. Na své vlastní oči mohli také bojovníci spatřit jednookého Žižku. Po celém dni se vydali složit hlavu do svých obydlí. Ráno se svítáním slunce bylo cítit ve vzduchu, že se blíží první bitva, a to bitva u Sudoměře, kde se oddíly prodíraly hlubokými bažinami. Během bitvy se ztratilo obrovské množství zbraní, a tak se oddíly vydaly následující den na jejich sběr. Zdatná vojska se přeplavila přes nakolický brčálník a dostala se až na pustý ostrov. Síla v rukou a nohou ale není všechno. Bylo potřeba si ověřit, jak jsou na tom mozkovny jednotlivých bojovníků, a tak si je pěkně zahřáli (někteří zavařili) v kvízoběhu.
Tradičně se letos opět konala bitva, kde každý voják nasazuje svůj život. Svou účastí v této hře prokazuje hbitost, obratnost, reflexe, pružnost zad a kvalitu úskoků před míčem.
V dalších dnech jsme se společně vydali na hřbetech našich koňů na Vítkov, kde se konala bitva proti jednomu společnému nepříteli, kterému čelily všechny husitské oddíly, a to křižákům. Podařilo se nám vší silou křižáky porazit, a tak se král Zikmund rozhodl vojenské tažení proti husitům ukončit. Někteří křižáci se ale vzdát nechtěli a ukryli se v lese mezi borůvčím, ale mezi prsty husitským vojskům neproklouzli.
Pod vedením hejtmana Jana Čapka ze Sán se oddíly vypravily na spanilou jízdu až k Baltu, kde se vojáci trochu odpoutali a pořádně roztočili na pouti všechny české groše. Za zvuku chorálů jsme ukázali, že se nikoho a ničeho nebojíme, ani té největší tmy na stezce odvahy. A co vlastně ta dobytá území? Ta jsme chránili do poslední chvilky, dokonce svýma holýma rukama jsme postavili vozové hradby, abychom zabránili dalším nepřátelským útokům. Na konec jsme si ještě skočili dobýt hrad Karlštejn za pomocí vodovodu. Jediné, co nám tedy zbývalo, byla obrovitánská oslava na počest všech vítězství a získaných území v Nakolickém království. A ptáte se, ktož sú boží bojovníci? My jsme boží bojovníci!
Tak zas příští rok na začátku prázdnin AHÓÓÓJ!!!
Více také na www.nakolice.cz; https://ldt-nakolice-1beh.rajce.idnes.cz/ a Facebooku „LDT Nakolice I.běh“.
Za 1. běh LDT Nakolice Pavlína Fenclová
Nakolické hry 2021
Po roční pauze, zato s větším elánem a radostí jsme mohli opět strávit týden plný soutěží, her a dobrodružství na břehu Nakolického rybníka. Ač jsme měli připravené a rozpracované téma celotáborové hry z roku 2020, rozhodli jsme se ho odložit na příští rok a vybrali pro letošní rok aktuálnější téma, a to Nakolické olympijské hry.
Přípravy a začátek tábora nebyly vůbec jednoduché a myslím, že pro každého hlavního vedoucího to byly nervy do posledního dne a možná i o trochu déle. Museli jsme vystoupit ze zajetých kolejí, ale na rozdíl od loňského roku, kdy nikdo nevěděl, co má čekat, jsme byli připraveni a všichni jsme se s tím popasovali na výbornou. První zkouška přišla hned u nástupu, kdy jsme museli místo obvyklých dokumentů navíc kontrolovat covid-testy, potvrzení, podepisovat další papíry navíc. Vše proběhlo nad očekávání s nemalým přispění všech rodičů, kteří byli vzorně připraveni a odjížděli jsme pouze s pětiminutovým zpožděním.
Od chvíle, kdy jsme překročili Nakolickou bránu olympijské vesnice, si už nikdo ani nevzpomněl, že mu jeden táborový rok schází. Oddíly už při odjezdu na tábor dostaly barevné šátky a k nim si zástupce oddílu vylosoval jednu z nezbytných olympijských dovedností a zvíře, pro které je tato vlastnost typická. Vznikly nám tak docela zajímavé soutěžní týmy: 1. modří gepardi představili rychlost, 2. žluté sovy, které měly moudrost, 3. černí velbloudi s vytrvalostí, 4. zelené opice, jak jinak než s obratností a poslední 5. silní červení medvědi.
Večer u táborového ohně nás přivítal předseda olympijského výboru Mandarin Lamón Pomeransch a představil nám štáb, který se staral o zázemí vesnice, jednotlivé soutěžní oddíly a jejich trenéry. Poté, co chtěl zahájit hry zapálením věčného plamene, zkolaboval maratonský běžec těsně před vesnicí. Už to vypadalo, že hry budou opět odloženy, ale vtom zasáhla vyšší moc, kdy se zjevili řecký bůh Aidas a bohyně Niké, kteří dodali běžci sílu a s jejich pomocí se dokázal zapálit i věčný nakolický oheň. Od té chvíle jsme měli nad naší vesnicí 2 strážce, kteří na nás dohlíželi a doprovázeli v průběhu celého týdne. Předseda výboru Pomeransch se poté rozloučil se slovy, že musí bohužel odletět do Japonska, ale že brzy pošle za sebe náhradu.
V průběhu dvou dnů měly oddíly za úkol vyrobit svoji vlajku, vymyslet pokřik a naučit se táborovou hymnu. Nebylo to lehké, protože plán byl nabitý soutěžemi, ale nakonec to s malým zpožděním zvládli všichni, o čemž se přesvědčili ti, kteří nás přišli přivítat při návratu do Borovan. Každý večer se předával symbol služebního oddílů na druhý den a to tím, že vedle hlavního ohně bůh Aidas zažehl pochodeň v barvách příslušného oddílu.
Dny se nesly ve sportovním duchu a hlavně fair play. Každé dva dny byl vyhlášen takzvaný PENTATHLON, kdy byly disciplíny hodnoceny individuálně, a nechyběl tam například hod diskem, oštěpem, skok do dálky, běh na 192 m se zátěží, překážkový běh, dále oblíbené střelecké soutěže z luku, vzduchové pušky i pistole. Děti zažily také spoustu štafetových a kolektivních her, které se započítávaly do hry celotáborové. Aby to bylo napínavé, každý den se uskutečnila soutěž, která představovala jednu ctnost, a byla pro ten daný oddíl hodnocena dvojnásobným počtem bodů. Každý z táborníků také získal svou individuální medaili za disciplínu, ve které během pobytu vynikal. Ať to byla například nejlepší střelba, nebo nejlepší jedlík tábora. A rozzářené oči „malých sportovců“ byly největší odměnou pro nás pro všechny.
Ve čtvrtek jsme měli „návštěvní den“. Dopoledne nás navštívila s ukázkou Policie ČR. Pozvání přijali policejní psovodi z Č. Krumlova se psem Urkem, kteří nám předvedli, co vše musí zvládat služební pes: poslušnost, vyhledávání osob, zadržení pachatele i navzdory výstřelům. Dále pak krajská dopravní policie předvedla ukázku 2 motorek značky BMW. Po obědě k nám zavítal nakolický Merlin, který si vyžadal všechny nováčky z řad dospělých. A že jich letos nebylo málo. Všichni složili Nakolickou přísahu a mohli být přijati mezi nás. Čas byl neúprosný, nastal poslední den, který završil maratonský běh, a poté už zbývalo jen vyhodnotit poslední soutěž, přepočítat body, vyhlásit vítězný oddíl celotáborové hry a užít si prodlouženou večerku u posledního táborového ohně 2021.
Na závěr bych rád poděkoval všem účastníkům tábora, bez této skvělé party by tábor nebyl táborem, všichni si dokázali udělat ze sebe srandu, a vykouzlit tak úsměv nejen na dětských tváří. Za podporu našeho běhu patří také poděkování firmám: NEMA a Vodafree.cz a lidem, kteří jakýmkoli způsobem přispěli k přípravě programu a chodu tábora. Fotogalerii z tábora naleznete na webových stránkách: www.ldtnakolice.cz.
Pavel Pešek
Hlavní vedoucí II.běh
Hasičský tábor 2021 – Razie v Grand County
Kdo si někdy nechtěl zkusit život mezi kovboji a indiány? My vždycky! A tak jsme se letos vydali prozkoumat divoký západ do okresu Grand County. Hned po příjezdu nás místní občané přivítali a ubytovali. Přišel se nám představit i šerif Wyatt Earp. K našemu nemilému překvapení nás hned upozornil, že ve městě a okolí působí skupina banditů, kteří dělají velké problémy. Varoval nás, ať si dáváme pozor a jakékoliv podezřelé skutečnosti hlásíme. Seznámili jsme se i ostatní obyvateli Grand County, kteří nám po zbytek pobytu pomáhali a starali se o nás.
Protože se situace s bandity zhoršovala, byli jsme šerifem požádáni o spolupráci při jejich dopadení. Kromě nás požádal o pomoc i své čtyři kamarády Luckyho Duka, Limonádového Jima, Joseho Delgada a Jesse Jonese. Ti hned přijeli a přidali se k našemu pátrání.
Aby si nás šerif vyzkoušel, poslal nás vyjednávat do sousedních oblastí k Texasanům, Kansasanům, Ohájanům a dvěma indiánským kmenům Šošonům a Komančům. Měli jsme za úkol potvrdit naše spojenectví a zjistit, jestli nemají nějaké informace o banditech. K velké radosti se povedlo získat jména a popis pěti banditů. Po takto úspěšné výpravě šerif každého přijal a podpisem jsme ztvrdili naši pomoc a loajalitu Grand County.
Následovalo stopování banditů. Během jejich sledování jsme vyslechli rozhovor, kde se domlouvali, že příští akce se bude nazývat Město duchů, a bude se konat o dva dny později. Oné noci jsme tedy město střežili a povedlo se nám tak například zachránit uprchlého koně, muže přivázaného ke stromu nebo pomoci najít cestu domů dvěma ztraceným ženám.
Následující den šerif vydal zatykač na čtyři bandity. Přes jejich veškeré úsilí nám utéct, jsme je polapili a dovedli šerifovi, který je dal do vazby. Následoval soud, během kterého se povedlo jednoho usvědčit z vyloupení vlaku.
Nakonec zbývalo jen chytit šéfa všech banditů Billyho the Kida. Do poslední chvíle se snažil ukrývat, ale po velké přestřelce mezi námi a zbývajícími bandity, kteří Billymu byli stále věrní, se ho podařilo vylákat. Jakmile se ukázal, byl zatčen a odsouzen na doživotí.
Když jsme zrovna nechytali bandity, ukázal nám Jesse Jones, jak se rýžuje zlato a hned jsme si to vyzkoušeli. Získané zlato jsme pak prodali místnímu výkupčímu, který nám za něj dal mapu, jež nám byla nápomocná ve sledování banditů. S Jose Delgadem jsme sestrojili dynamit, což byl velmi zodpovědný a náročný úkol.
Po práci pro šerifa bylo zapotřebí se také odreagovat. K tomu sloužilo například mistroství Nakolic ve famfrpálu a hokeji, nebo již tradiční Bahňák. Jedno odpoledne nás navštívili slavné osobnosti v rámci show Tvoje tvář má známý hlas. Přijela zpěvačka Helenka Vondráčková, která nám zazpívala píseň Dlouhá noc. Dále dorazili Petr Kotvald a Stanislav Hložek s písní Holky z naší školky, skupiny Lunetic a Holki, ze zahraničních to byla skupina ABBA. Největší úspěch ale mělo vystoupení Ivana Mládka a Ivo Pešáka s písní Jožin z bažin.
Také k nám zavítal Josef Nemrava, účastník televizní soutěže MasterChef, který s námi uvařil několik jídel.
Ani letos jsme nevynechali závod o železného hasiče a soutěž v požárních útocích. Měli jsme dokonce dvě hasičské ukázky. První na téma přenosných hasicích přístrojů. Bylo prakticky předvedeno jejich použití a následně si každý hašení vyzkoušel. A druhá proběhla společně s hasiči z nedalekých Nových Hradů, kteří nám přijeli ukázat cisternu a vybavení.
Jako každý rok posíláme velké poděkování Všem, kteří se na chodu tábora podíleli. Největší poděkování však patří naším malým účastníkům, kteří vytvoří vždy tu správnou partu. Těšíme se na Vás například na Peklománii nebo zase za rok v Nakolicích!
Julie Cutter
(Alexandra Ochozková)
Základní škola Borovany
Základní škola Borovany
sekretariát:
+420 387 932 111
školní jídelna:
+420 387 932 142
Základní škola Borovany