Základní škola Borovany - Škola pro život

Tábory 2018

 

1. běh  -  2.7. –  14.7.2018

Odysseovy cesty

Kdo z vás se může pochlubit tím, že byl ve starověkém Řecku? Že se plavil ve flotile slavného Odyssea, krále ithackého? Troufnu si říci, že až na pár šťastlivců z 1. běhu LDT Nakolice nikdo. Cestu z jeho rodné Ithaky do Tróji a zpět s ním podstoupili námořníci šesti korábů.

Posádka první galéry plula na Lodi s velkým L v čele s kapitánem Noelfínem a druhy Kuřákem (tím malým, žlutým od rodičů Drůbežích) a Hřebcem. Druhá triéra se jen tak tak nepotopila, jak byla naložená krásnými, voňavými a hlavně chutnými bramborami. Vezli je Bramborákusové. Těm velel velký milovník bramborové kaše David Tomáškionisis. O přípravu tohoto vynikajícího pokrmu se staralo duo Míšus Stiborus a Matějus Fenclíkus. Mořští vlci Hawajané si oblékli střapaté sukně nejrůznějších barev, které byly nádhernou ozdobu jejich plavidla, viditelného na vlnách několik mil daleko. Vedla je Odvážná Vaiana společně s kohoutem Hei Heiem a polobohem Mauím. Dalším vznešeným osazenstvem v oděvech nadpozemsky bílé barvy, zahalených sladkou vůní lotosů, byli Bohové Země Lotofagů. O tuto veslici se staral bůh Vašus Lotus doprovázený bohyněmi Analopé a Afrokačkou. Co by to bylo za výpravu, kdyby si mořeplavci nedokázali poradit ale naprosto se vším? Nejbystřejší koumáci si říkali Lžičkiové a jejich kormidlo pevně třímal slavný Ahmedus. S naplivnutím posvátné lžičky mu pomáhali Alexus a Kikiminimus. Šestá galera byla plná silných bojovníků zvaných Myrmidoni. Řídil je zkušený válečník Achilleus se svými oddanými přáteli Patroklem a Briseovnou.

Hlavním úkolem všech lodníků bylo chránit Odyssea na daleké cestě plné nejhrůznějších léček, které si jen člověk dokáže představit. Bohové sesílali bouře, nebo naopak vládli úplným bezvětřím, a tak překonání oceánu nebylo vůbec jednoduché. V příznivém počasí se mohli námořníci častokrát osvěžit v mořských vodách, pokud je tedy zrovna nehnali Bohové svými prudkými větry.

Jakmile členové výpravy dorazili do Tróji, čekal je první úkol - stavba koně. Ten musel být originální, přenosný a zároveň schopný vydržet nehybně stát i několik dní. Navíc bylo nutné, aby v něm byli schováni vojáci z jednotlivých triér. Ti se nesměli před Trójany prozradit. Nejhezčí koně zůstali vystaveni před hradbami dobytého města.

Při zpáteční plavbě foukal prudký vítr a zanesl lodě ke břehům mnoha ostrovů. Pusté byly prozkoumány a následně obsazeny členy jednotlivých posádek. Na některých však čekaly nástrahy připravené samotnými Bohy.

Na první zastávce uvěznil v jeskyni celé loďstvo jednooký obr Polyfémos. Naštěstí se podařilo Kyklopa lstí oslepit a odvést jeho pozornost rozmanitými zvuky. Marně tápal po své kořisti, všichni dokázali včas utéct do bezpečí.

Další ostrov vypadal zcela neobydleně. Velitelé korábů se proto vydali na obhlídku s cílem prozkoumat jeho velikost. Po pár hodinách se však žádný z nich nevracel, a tak se je námořníci vydali hledat. Při setkání s domorodcem zjistili, že se nachází v zemi kmene Lotofagů, který uctíval sladké a voňavé květy lotosů. Ten, kdo jen ucítil jejich omamné aroma, nebo dokonce ochutnal lahodný lotosový sirup, už nikdy nechtěl odejít. Naštěstí mořeplavci získali kouzelný lektvar, díky němuž se dostali z ostrova pryč.

Svou odvahu cestovatelé prokázali při dalekém nočním putování do podsvětí za slepým věštcem Teiresiem, který prorokoval: „Do rodné Ithaky se dostanete pouze skrze mořskou úžinu, ve které na jedné straně číhá nestvůra Skylla a na druhé Charybda.“ I tento obtížný úsek se podařilo flotile proplout bez jakékoliv újmy.

Jedním z posledních úkolů bylo odolat vábení Kalipsó a její početné družině spanilých nymf. Důležité bylo přesné načasování cesty k nim, získání povolení k odchodu od boha Herma a návratu zpět na loď. Nikdo z účastníků nesměl během zkoušky vydat ani hlásku. Vítězům se podařilo projít trasu v obou směrech s odchylkou pouhých několika vteřin od původního odhadu.

Osud jim přinášel plno dalších nástrah. Museli uniknout obrům Lidožroutům nebo vyluštit šifru kouzelnice Kirké, aby se z nich nestalo stádo prasat. Na konci daleké plavby se Odysseus dostal za svou milovanou Penelopé a náležitě ocenil pomoc všech hrdinů, bez nichž by byl pohřben v temných hlubinách oceánu.

Z výpravy jsme si přivezli spoustu zážitků, na které budeme ještě dlouho vzpomínat. Tak zase za rok ahóóój! :-)

Více také na www.nakolice.cz; https://ldt-nakolice-1beh.rajce.idnes.cz a facebooku „LDT Nakolice 1. běh“.

 

2. běh  -  15.7. – 21.7.2018

Stroj času

 

Na břehu u rybníka,

v tom v kraji plných lesů,

se malý tábor tyčí,

prý ukrývá stroj času…

…tak zněl začátek naší táborové hymny.

Ti, kteří doprovázeli děti z II. běhu k autobusu, jistě vědí, o čem bude následující článek. Jak to tak bývá, velké vědecké objevy začínají bádáním, pokusy a omyly. Nejinak tomu bylo i u nás. Během ročních příprav jsme mimo jiné vyrobili stroj času, který nás měl přenést do pěti různých historických období. Vše se zdálo v pořádku a náš hlavní technik Aleš dal svolení k jeho použití. Po nasednutí dětí do autobusu jsem já, vedoucí výzkumného týmu pro zkoumání časoprostoru RNDr. Pavel Pechstein DrSc., dostal tu čest uvést stroj času do provozu. Během mé přednášky rodičům se však událo něco neočekávaného. Najednou se objevila skupina postav z různého časového období, která nám ukradla ze stroje času vzácný diamant složený z pěti fragmentů, což byla hlavní a nejdůležitější součástka stroje. Nezbývalo nic jiného než se rozloučit a vyrazit do Nakolického výzkumného tábora.

Když jsme přijeli na místo, rozdělili jsme se do 5 výzkumných týmu a z dětí se stali malí výzkumníčci pod vedením jejich odborných garantů. Poté nás čekalo obvyklé ubytování, seznámení se s prostředím, kdy jeden z oddílů našel první část ukradeného diamantu. Při odpoledním zaměstnání jsme se zaměřili na prozkoumání stroje času a zjistili jsme, že se přeci jen něco událo. Stroj k nám do současnosti přenesl bytosti, kterých jsme se zkraje obávali. A kdo by se nebál, vždyť k nám poslal indiánského náčelníka Bůvolí pero, oživlou mumii faraona Tutenhamouna, rytíře kulatého stolu Brunora, neandrtálce Freda z kmene Prďochů, a dokonce i z budoucnosti mimozemšťana Mozkožrouta. U večerního táboráku nás všechny tyto bytosti navštívili a chtěli vrátit nalezenou část diamantu. Tu jsme jim ale nedali, a navíc jsme je společně vyhnali z tábořiště. Navrátili jsme diamant nazpět do stroje času a za pomoci první výzkumné skupiny jsme zatočili klikou a přenesli se do prostředí Divokého západu mezi indiány, kovboje a sličné děvy ze šantánů, ve kterém jsme setrvali celý následující den až do večerního nástupu.

Ráno po probuzení nás čekal den plný indiánských dovedností, například hod tomahavkem, střelba z luku. Od osadníků jsme se naučili rýžovat zlato a soutěžili jsme v dálkové dopravě vody. Během dne jsme získali další část diamantu. Večer u táboráku jsme opět zkusili doplnit do stroje času tuto získanou část a tentokrát jsme se za pomoci druhé výzkumné skupiny přenesli do Egypta, do doby faraónů. Od faraona a jeho krásných služebnic děti dostaly odznak za splnění jejich první mise na Divokém západě.

Také v době egyptské jsme se probudili do slunného rána. Po snídani nám byl odtajněn postup mumifikace a 5 statečných vedoucích se nechalo mumifikovat zaživa. Během dopoledne jsme přivítali ještě 2 návštěvy - jednu plánovanou a jednu nečekanou. První byla ukázka dopravní policie Jihočeského kraje zprostředkovaná Jirkou Hovorkou. Druhou neplánovanou návštěvou byly pracovnice z Krajské hygienické stanice Jihočeského kraje, na kterou je každý rok tábořiště nahlašováno. Po zkontrolování technického zázemí tábora, kuchyně a nakládání s potravinami, také úspěšně proběhla kontrola táborové a zdravotní dokumentace. Podle pracovnic kontroly byly v letošním roce největšími prohřešky nesprávné vedení dokumentace a zdroje pitné vody. Oceněna byla i pestrá skladba jídelníčku vzhledem k podmínkám táborové kuchyně. Když viděly, jak Mára připravuje domácí nudle do polévky podle receptu jeho maminky, byla spokojenost dovršena. S výrokem: „A ať nám nikdo netvrdí, že bez elektřiny, mikrovlnky a dalších kuchyňských přístrojů se na táboře normálně uvařit nedá!“, spokojeně odjely. Tímto bych ještě rád poděkoval celé partě v kuchyni, která nám celý týden vařila samé dobroty, doslova „ jako od maminky“. Zbytek dne probíhal ve znamení koupání a soutěží. Při večerním nástupu se náhle zjevil rytíř Brunor a předal nám třetí část diamantu. Vyzkumníčci z třetí skupiny nás tak přesunuli v čase do středověku.

Ve středu po rozcvičce se zdálo, že bude teplíčko, a také jsme se nemýlili. Již dopoledne během štafetové hry byli všichni zpocení jak rytíři na kolbišti a to nás po obědě opět čekala návštěva. Tentokrát k nám zavítali pánové z lesní pedagogiky, kteří děti hravou formou seznámili s koloběhem vody v přírodě. A jelikož jsme nechtěli páchnout jako ve středověku, tak jsme se zbytek dne koupali v rybníku a technická četa pro nás roztopila ve středověkých lázních, kde se poté našla předposlední část diamantu. Tato část nás přenesla kupodivu daleko od současnosti, do doby kamenné.

 Zde jsme s neandrtálci házeli kameny na mamuta, prolézali opičí dráhu a po obědě jsme se vydali s Fredem z kmene Prďochů navštívit vedlejší vesnici Kamínek v čele s náčelníkem Malinkou. Zde výzkumníci posvačili sladkou palačinku se zmrzlinou a pohráli si v osadě. Než vyrazili zpět do tábora, objevil se Mozkožrout i s jeho partou a dal nám poslední díl stroje času s tím, že až dáme stroj do pořádku, chtěli by se všichni jeho prostřednictvím stejně jako my vrátit do své doby. Z obávaných nepřátel se tak pomalu začali stávat přátelé, neboť jsme si uvědomili, že i oni mají stejný zájem. Když jsme večer zatočili strojem času, přenesl nás do posledního dne, kdy jsme měli nahlédnout do budoucnosti.

 Během dopoledne jsme sbírali vzácné asteroidy, procházeli futuristickým bludištěm, a jelikož se blížil návrat do naší reality, usoudili jsme, že vyzkoušíme sprchy budoucnosti a prošli velkým mytím. Večer nás čekal slavnostní nástup, vyhlášení vítězů celotáborové hry a vypuštění balonků. K poslednímu společnému táboráku zavítala skupina bytostí včele s Mozkožroutem, kde Fred z kmene Prďochů vytáhl ze své bederní roušky („pratanga“) zbývající chybějící součástku stroje času. Růžový diamant, který zaručoval, že stroj pošle všechny do správného období, tam kam patří. Na závěr, když už se smrákalo, rozzářil hladinu Nakolického rybníka krásný ohňostroj.

Teď už nám všem zbyly jen krásné vzpomínky na tento vydařený rok. Přípravy na další téma již začínají a nezbývá, než se těšit na příští prázdniny a jeden týden strávený v Nakolicích.

Poděkování patří všem účastníkům tábora za jeho skvělý hladký průběh a dalším lidem, kteří jakýmkoli způsobem přispěli k přípravě programu a chodu tábora. Za podporu našeho běhu patří také poděkování firmám: Finesa, AL-SYSTÉM a NEMA. Fotogalerii z tábora naleznete na webových stránkách: www.ldtnakolice.cz.

Pavel Pešek

hlavní vedoucí II. běhu

 
3. běh (hasičský) 23.7. – 4.8. 2018

Hasičský tábor 2018 – Záhada hlavolamu

Bylo pondělí 23. července přesně 10 hodin ráno a od Borovanské školy odjíždí autobus plný zvědavých dětí. Jsou to ti, kteří se i letos vydávají do kouzelných končin novohradských hor, strávit zde dva týdny po boku skvělých kamarádů. Na táborové základně v Nakolicích jsme prožili už bezpočet dobrodružství a táborových legend. Proč ale vlastně dvoutýdenní pobyt v lese nevyužít k zamyšlení, kde má vlastně samotné tábornictví své kořeny a jaká byla jeho hlavní myšlenka? A kdo by pro nás v tomto duchu měl nějaký napínavý příběh? To je přeci jasné. Kdo jiný, než Jaroslav Foglar a jeho legendární Rychlé Šípy.

Pět správných nerozlučných chlapců, pro které je poctivost a přátelství nade všechny hodnoty, se dětem představili hned druhý den. Vyzvali je, aby, stejně jako oni, založili kluby Mladého hlasatele, podnikali s nimi různé dobrodružné akce, lovili bobříky a sbírali známky. Netrvalo dlouho a založené kluby již mohly uspořádat první schůzky ve svých nových klubovnách. Poklidnou schůzku však přerušila zvláštní návštěva, do klubovny se klubu přišla představit parta, říkající si Bratrstvo kočičí pracky. Děti brzy zjistily, že kluci z Bratrstva nebudou dobrými kamarády, neboť při žádné hře nedokázali hrát poctivě. Dále naše kluby čekala výprava za Ostrovany, což byl přátelský klub s klubovnou na jedinečném místě, a to uprostřed rybníka na ostrůvku. Ani tato akce se neobešla bez překvapení, jakmile se naši táborníci stihli s Ostrovany přivítat, jejich nepřátelé, kteří si říkají Piráti, jim schovali jednu loď a všechna pádla. A tak se museli všichni dostat na pevninu jen pomocí druhé lodě a provazu. Po tomto podivném dobrodružství se od Rychlých Šípů donesla informace, že všude v okolí se mluví o Stínadlech. Nikdo však pořádně nevěděl, oč se jedná, tudíž nezbývalo než navštívit co nejvíce klubů po celé Druhé straně a poptat se jich, zda by někdo z nich o Stínadlech cokoli slyšel. To se podařilo a co více, hned na další noc naplánovaly Rychlé Šípy do Stínadel noční výpravu. Noční proto, že kdyby Vontové zjistili, kdo v jejich ulicích slídí, bylo by s námi zle. Noční cestu zpátky již nebylo bezpečné absolvovat pohromadě a každý tedy musel jít sám, což těšilo naše mladší členy, kteří tímto získali bobříka odvahy. V temných ulicích Stínadel jsme zaslechli několik vonstkých rozhovorů. Prý se chystá volba vůdce Stínadel, velkého Vonta, a rozhoduje se mezi Losnou a Mažňákem. V dalším rozhovoru se mluvilo o hlavolamu ježku v kleci. Záhad nakonec začalo být poměrně mnoho a Rychlé Šípy se chtěly o své zážitky podělit se svými kamarády. Po jejich vzoru tedy každý klub zhotovil časopis TAM-TAM, kde všichni popsali své dosavadní dobrodružství a co všechno zjistili. Vontové začali zuřit, hned další den Rychlé Šípy zjistily, že do jejich klubovny se kdosi vloupal a sebral jim všechny zápisky o Stínadlech. Bylo tedy nutné následující noc strávit v klubovnách a tam hlídkovat. Ještě že tak učinili, protože jinak by se partička Vontů, které k nim i tuto noc poslal Mažňák, do klubovny opět vloupala. Mezi těmito událostmi se dětem na klubových tričkách hromadily znáčky dosažených bobříků, stejně jako se rozrůstaly jejich sbírky známek. Začínalo být jasné, že Mažnák nebude náš kamarád, naopak druhého kandidáta, Losnu, jsme následující den zachránili od léčky a byl na nás, ač nejsme Vontové, o mnoho milejší. Prozradil nám, že volba velkého Vonta proběhne již tuto noc, což jsme si nemohli nechat ujít! Připravili jsme se na další tajnou výpravu do Stínadel, tentokrát přímo na Vonstkou schůzi o volbě jejich vůdce. Losna měl již vítězství na dosah, když do síně vtrhl nezvaný host. Byl to Mažňákův otec, vytrhl Losnovi z ruky ježka v kleci a zmizel v podzemních chodbách. Bohužel při následném pronásledování Vonty upustil hlavolam do jedné ze stok. Vše se zprvu zdálo ztracené, ale po pár dnech jsme opět potkali našeho přítele Losnu. Přišel s úžasnou novinou, že ježek v kleci byl nalezen a drží ho jakýsi Široko, který zatím vždy každému utekl. Špatnou zprávou ale bylo, že nestabilní situace ve Stínadlech se pokouší využít Mažňákovci, kteří neprávem brání slabším Vontům zúčastnit se nových voleb. Když jsme jim vyrazili na pomoc, objevil se onen záhadný muž s maskou, Široko. Strhlo se další zuřivé pronásledování, až byl nakonec Široko obklíčen a chycen. Představil se jako poslední velký Vont, který se snaží mezi chlapci najít poctivého a spravedlivého chlapce, který by mohl být jeho nástupcem. Přede všemi poděkoval Losnovi za férový souboj a předal mu symbol Vontské organizace, ježka v kleci. Ihned se konaly nové volby velkého Vonta, kde Losna konečně zvítězil. Poděkoval Rychlým Šípům za všechnu pomoc a Stínadla měla konečně opět dobrého vůdce.

Během tábora nechyběly tradiční aktivity jako například turnaj ve vybíjené nebo pokutové kopy na přesnost. Jako správní hasiči jsme pak samozřejmě nevynechali závod o železného hasiče, ani soutěž v požárních útocích. Letos na nás čekalo i velké překvapení od hasičů z ČB, kteří k nám přijeli ukázat svůj nový vyprošťovací jeřáb. Po několika letech se děti konečně zase dočkaly dobrodružné hry Pevnost Boyard, od které nás neodradila ani chvilková přívalová přeháňka.

Tábor fungoval na výbornou díky skvěle odvedené práci všech dospělých pracovníků, kterým bychom touto cestou rádi moc poděkovali. A to od nejvyššího vedení, přes technickou četu, kuchaře, vedoucí, instruktory až k naší velké novince, šestému oddílu složenému z praktikantů, kteří dali našemu táboru tu správnou třešničku na dort. Zároveň děkujeme paní Aleně Vaňkové, která pro naše děti zařídila balené vody a ušetřila nám tak mnoho práce. To největší poděkování však patří našim mladým táborníkům, protože bez nich by tábor nebyl takový, jaký ho známe.

Na závěr poslední část naší krásné táborové hymny, při které nám pokaždé běží mráz po zádech:
“Ta noční můra mě děsí, že až za rok to přijde znova, a opět sejdeme se tady, a skvělou partu dáme dohromady!" Letošní ročník je za námi a my už se teď těšíme na další nezapomenutelný TÁBOR 2019!

Jakub Nýdl (Mirek Dušín)
Kateřina Kolářová (Černý jezdec)

 

 

© 2009 double L-art

Základní škola Borovany